"Máte pro mě nějakou práci?"

zeptal se.
"Máme. Ještě jsme nestačili obejít všechny lidi. Třeba tuhle.
Paní Ester Källströmovou. Je to vdova po jedné z obětí."
Po dílovedoucím Johanu Källströmovi?"
"Ano. Karlberská osmdesát devět."
"Kde je Karlberská?"
"Tamhle visí mapa," řekl unaveně Kollberg.
Mänsson položil rozžvýkané párátko do Melanderova popelníku, z náprsní kapsy vytáhl další a bez nadšení si je prohlédl. Chvilku se díval na mapu, pak si natáhl svrchník. Ve dveřích se ještě otočil a podíval se na Kollberga.
"Poslyš."
"Co je?"
"Nevíš, jestli se tu někde prodávají ochucená párátka?"
"To na mou duši nevím."
"To je škoda," řekl smutně Mänsson. Než odešel, dodal ještě na vysvětlenou: "Někde se dostanou, ale já nevím kde. Já se totiž odnaučuju kouřit:"
Když se za ním zavřely dveře, podíval se Kollberg na Melandera a řekl:
"Dnes jsem se s ním setkal všeho všudy podruhé. Poprvé to bylo v Malmö předloni v létě. Tehdy říkal doslova totéž."
"O párátkách?"
"Jo. "